Výtvarné tvorbě se věnuji od dětství – od prvních kreseb v nemocnici až po dospívání, kdy jsem trávila čas sezením v okně na půdě našeho domu a čerpala jsem inspiraci z přírody zahrady.
Tvoření pro mě vždy bylo terapií a útočištěm v těžkých chvílích – ztráta blízkého, rozvod, životní změny. Všechna ta tíha duše lze vložit do štětce a nechat jej unášet se po plátně a tvořit něco krásného – vzpomínky na milovaného člověka, či zachytit tóny naděje na lepší zítřky. Své emoce tak přetvářím ve světlo a klid, který předávám dál prostřednictvím obrazů.
